Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nenechte se prosím odradit hned první otázkou, ale zeptat se prostě musím. Víte co je „djent-step“ nebo „mindfuck“? Ne? Já to také nevěděl, než jsem potkal THE ALGORITHM. Podivný zparchantělý žánr přirostl ke kapele, která pro mě reprezentuje počin, na který se v metalu celkem dlouho čekalo. Pokusů tu bylo celkem mnoho, ale většinou končily tragicky. S THE ALGORITHM je tu konečně fúze, která nezní jako stupidní „didžina“ násilně domontovaná do kytarového prostředí. Konečně homogenní směs tanečních rytmů a pazvuků a nekompromisních kopáků v zajimavém a čerstvém provedení. Celé se to kroutí jako chobotnice ve smrtelné křeči, rychle se mění tvary, výrazy i rytmy. Název alba je přiléhavý. Stejně jako polymorfní kód i hudba celého alba neustále mutuje a současně zachovává původní rukopis autora, který vykazuje výjimečné spojení hravosti, ohebnosti a citu pro dynamiku.
"konečně diskometal, který mě neuráží"
Tohle je jaderná centrifuga, která s vámi hází ze strany na stranu a snaží se vám z lebky udělat šejkr na mozkové koktejly. Nepřeháním. Vážně! Experimentální math metal natlačený do šablon elektronické hudby, který trumfne většinu osmibitových nintendo-corových úleťáren. Snad krom dvou skladeb (například poněkud unylá "Warp Gate Exploit") dokázal dvaadvacetiletý Francouz Rémi Gallego, kterému živě sekunduje bubeník Mike Malyan z MONUMENTS, připravit kolekci, jež těží ze současných trendů, ale současně jde striktně svou cestou. Vytvořil konečně diskometal, který mě neuráží!
Veľmi interesantná nahrávka. Výborná spleť metalu a elektroniky s naozaj zaujímavým zvukom. Ešte viac prekvapuje informácia, že autor tohto dielka má len 22 rokov.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.